FILTRACE V POVRCHOVÝCH ÚPRAVÁCH

Naše [block]0[/block]se zásadním způsobem uplatňují  při povrchových úpravách kovů či plastů jako [block]1[/block] nebo anodové sáčky.

Používají se (filtrační plachetky na kalolisech a anodové sáčky na anodách) v následujících provozech:

  • Galvanovny, eloxovny – anodové sáčky nasazené na anodovékoše nebo elektrody v galvanických lázních zabraňují znečištění Elektrolytu. Filtrační plachetky slouží na kalolisech pro separaci kalů vznikajících po srážení a flokulaci oplachových vod obvykle po jejich gravitačním zahušťování – usazování.
  • Žárové zinkovny – při recyklaci tavidel.
  • Lakovny – odvodňování kalu z termického nebo chemického odlakování či odrezování.

Současné průmyslové procesy, které využívají hromadnou výrobu, se v mnoha odvětvích neobejdou bez použití provozních vod. Týká se to především strojírenských provozů a provozů povrchových úprav, kde jsou technologické vody nezbytné v následujících procesech

  • odmašťování kovových součástí všeho druhu
  • předúprava lakovaných povrchů fosfátováním a jiné chemické předúpravy (aktivační , pasivační)
  • chemické povrchové úpravy (kataforéza, galvanické pokovování atd.)
  • mokré lakování postřikem

Odpadní vody z uvedených provozů se před vypuštěním do kanalizační sítě musí předčistit v neutralizačních nebo zneškodňovacích stanicích (označovaných i jako podnikové čistírny odpadních vod).

Odpadní vody se nejprve se nejprve sbírají a posléze přečerpávají do retenčních nádrží  a zásobníků. Dle typu procesů se většinou odděleně sbírají

  • alkalické provozní vody (např. z odmašťovacích lázní, z oplachů)
  • kyselé technologické odpadní vody
  • olejové koncentráty určené pro deemulgaci

Do kyselých odpadních vod se běžně sbírají i odpadní vody z regenerace stanic demi vody.

Ze zásobníků zásaditých a kyselých vod se odpadní vody přečerpávají do reaktorů, kde se dále předzpracovávají. Reaktory jsou obvykle neutralizační míchané zásobníky, do kterých se dávkuje neutralizační činidlo (dle typu sbíraných vod např. kyselina sírová, chlorid železitý, vápenné mléko

V případě použití vápenného mléka se dávkovaný kapalný roztok vápenné vody připravuje z vápna v samostatné nádrži.

V deemulgačních reaktorech se v prvním kroku z roztoku odstraňují ropné látky z hladiny čištěných roztoků. Do reaktorů se ke směsi odpadních zaolejovaných vod dávkuje např. práškový bentonit a síran železitý. Po úpravě v jednom reaktoru se může odpadní voda přečerpávat do druhého míchaného reaktoru, v němž se upravuje pH např. dávkováním práškového vápna.

Po neutralizaci  se roztoky obvykle přečerpávají do další nádrže – míchané lamelové odlučovače nebo usazováky. Do nádrže se dávkovacími čerpadly přidávají organické (polymerní) koagulanty a flokulanty. Celý proces neutralizace a čiření probíhá typicky v automatickém režimu. Po usazení vysrážených  a vyvločkovaných solí z roztoku se tyto pevné sedimentované nečistoty odstraňují. Celý objem nebo část objemu zásobníku je přečerpána do usazovacích nádrží. V nich se po určité době sedimentace v řádech několika hodin vypouští čirá fáze do přečerpávací jímky a následně např. do pískového nebo štěrkového filtru. Za těmito filtry může být umístěn případně filtr s aktivním uhlím a iontoměničová stanice (ionex). Zbylý kal se přečerpává do kalolisů, kde se kal zahušťuje a filtrát (vyčištěná fáze) se odvádí také do přečerpávací jímky. V Kalolisech se kaly obvykle zahušťují na obsah sušiny okolo 50%. Na výstupu z finálních pískových nebo štěrkových filtrů se obvykle umísťuje další zásobník, ve kterém se provádí automatická kontrola pH a z něho může být vyčištěná voda vypouštěna do odpadní splaškové kanalizace. Kaly z kalolisů se obvykle odvážejí k likvidaci jako nebezpečný odpad, jelikož odvodněné kaly obsahují např. ropné látky a sloučeniny těžkých kovů.